Zatčení

V únoru 1949 vyšel zákon o JZD a byla zahájena kolektivizace venkova. Na jižní Moravě a na Třebíčsku nebyla pro komunisty v tomto směru situace příznivá a snaha o znárodnění půdy zde narazila na odhodlaný odpor sedláků. Dle pokynů sovětských poradců byla na Třebíčsku vytvořena volavčí síť agentů provokatérů, kteří měli přispět k likvidaci a kriminalizaci tzv. nežádoucích osob. Mezi ně patřil i rokytnický kněz Jan Bula. Komunistům vadila především jeho práce s mládeží a oblíbenost u občanů. Do vážných problémů s novým režimem se Jan Bula dostal, když v červnu 1949 přečetl při slavnosti Božího Těla zakázaný oběžník a přidal k němu ještě vlastní komentář, ve kterém odsoudil omezování náboženské svobody a útoky proti církvi. Byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a peněžní pokutě, ale prezident Klement Gottwald mu udělil amnestii.

V únoru 1951 se objevuje na Třebíčsku bývalý Bulův spolužák z gymnázia Ladislav Malý. Nervově labilní alkoholik a dobrodruh, který přišel z Rakouska, kde organizoval s několika společníky převádění osob přes hranice. Představoval se jako agent CIC a odbojář. Jeho spolupráce s Bezpečností nikdy prokázána nebyla, přesto každý, kdo se s ním setkal, byl později zatčen. Zaťukal i na dveře rokytnické fary. Jan Bula ho zprvu nepoznal, byl zarostlý a v uniformě SNB. Společně vzpomínali na studentská léta a Malý na faře přespal. Druhý den při večeři rokytnický farář svého spolužáka nepoznával. Malý víc pil, než jedl a v opilosti vyprávěl absurdní příběh o tom, jak se mu podařilo unést pražského arcibiskupa Josefa Berana z internace. S vážnou tváří vyprávěl, že došlo k prozrazení únosu a arcibiskupa musel ukrýt dočasně v nedaleké vesnici Bransouze. Arcibiskup ho prý poslal, aby sehnal kněze, který by ho před cestou vyzpovídal. Jan Bula mu nevěřil. Byl přesvědčen, že lže. Poradil se s jaroměřickým farářem Janem Podveským a jeho kaplanem Josefem Valeriánem. Oba ho varovali, ať Malému nevěří. Bula je poslechl, a když se u něj Malý objevil podruhé a požádal o nocleh, odmítl ho. Po jeho odchodu si uvědomil, že Malý svým chováním může přivést do neštěstí další nevinné lidi. Vypravil se tedy za několik dní do hájovny Na Březí, kde se u hajného Škrdly Malý ukrýval a žádal ho, aby svou odbojovou činností skončil. Marně, Malý se mu vysmál a označil ho jako zbabělce. 

Brzy na to se Jan Bula dozvěděl, že Malý společně s Drahoslavem Němcem z nedaleké osady Veverka, přepadli večer 22. dubna při schůzi funkcionáře MNV v Heralticích. Naposledy Jan Bula viděl Ladislava Malého večer 25. dubna, kdy přišel na faru opilý a domáhal se alkoholu. Faráři vyhrožoval zastřelením a pak odešel. Jeden z napadených funkcionářů z Heraltic navedl Bezpečnost k hájovně Troják, kde se oba teroristé ukrývali v krytu pod včelínem u hajného Františka Kopuletého. Ten po zatčení přiznal, že oba aktéry akce v Heralticích ukrýval. Bezpečnost okamžitě vyjela, ale teroristy již nezastihla. Drahoslav Němec mezitím od Malého utekl a schoval se ve skrýši u rodičů. Malý se za pomoci Škrdly ukryl u jeho známého v Římově. Bezpečnost tedy zatkla Boženu Kopuletou, která pak při výslechu uvedla další spolupracovníky Malého, hajného Antonína Škrdlu a faráře Jana Bulu. Krajská bezpečnostní pětka rychle vyhodnotila situaci. Nesmyslná akce Malého v Heralticích nabídla možnost realizovat řadu nepohodlných osob a StB připravila rychle rozsáhlou zatýkací akci, která začala v brzkých ranních hodinách 30. dubna. 

Zatýkací komando si přijelo i pro Jana Bulu. Na faře ho však příslušníci nezastihli, právě vyučoval ve škole. Velitel zásahu Otakar Neckař se tam tedy ještě se dvěma příslušníky vydal a pouta mu nasadili před užaslými žáky. Ti byli v šoku. Někteří začali vzlykat. Jan Bula sebral síly a rozechvělým hlasem se je snažil uklidnit: Doufám, že se brzy vrátím, nic špatného jsem neudělal.